Nová cesta

Před dvěma lety jsem se vydala na pěší pouť dlouho 900 km do Santiaga de Compostela. Nevěděla jsem proč, ale věděla jsem, že musím jít. Vnitřně mě to tak moc táhlo na cestu, že jsem dala výpověď v práci. Sbalila pár věcí a  vyrazila do neznáma. Neměla jsem žádný plán. Nevěděla jsem, co se svým životem. Věděla jsem jen, že ho musím radikálně změnit. Všechno v něm bylo špatně.

A tak jsem si vyhradila čas pro sebe a přes všechny hlasy z venku jaké je to nerozumné jsem se vydala sama na cestu.

Člověk se na podobnou cestu vydává především z duchovních důvodů. Je lemovaná kostely a často se na ní nevyhnete debatám o Bohu a víře. To nebyl můj případ. Mě Bůh ani kostely nezajímaly. Já byla ateista. Bůh u mě měl velice pošramocenou pověst a tak jsem se kostelům a debatám o tomto tématu snažila vyhýbat co nejvíce to šlo. Byla jsem na cestě proto, abych zjistila kdo jsem a co se svým životem dál.

Má identita se mi nelíbila. Když se mě někdo ptal, a že se mě ptal často, kdo jsem a co dělám, nedokázala jsem jasně odpovědět.

Člověk musel na cestě často vyplňovat kolonku zaměstnání při ubytování pro poutníky. Tahle kolonka mi dělala velké potíže. Když opustíte své zaměstnání myslím, že mnohem větší strach než že nevyžijete je, že ztrácíte identitu. V zaměstnání máte vizitku na které máte napsáno kdo jste. Můžete to každému ukázat a dává to jakýsi pocit, že někým jste.  No, ale pak to odevzdáte a najednou nejste. Jste doma, koukáte se do zdi a zjistíte, že fakt nic nejste. Ale když svoje ego na chvíli zahodíte a přiznáte si, že ničím fakt nejste,dává to životu najednou jakousi lehkost.

 A tuhle lehkost jsem na cestě do Santiaga pocítila. S každým, koho jsem na té cestě potkala nás pojila podobná lehkost. Najednou mezi námi nebyly rozdíly. Setkávala se jen duše s duší a bylo jen tady a teď. Člověk se nemohl schovat za titul ani pozici. Za životní úspěchy nebo za hromadu peněz, co má. Na cestě to bylo jedno. Řešili jsme jen puchýře, kde se najíst, kde spát, jestli je nám s tím kým právě jdeme příjemně a jaký má náš život vlastně smysl.

Na podobnou cestu se ročně vydává více a více poutníku a právě tohle je ten důvod. Vrátit zase smysl svému životu a nemarnit ho jen čekáním na konec pracovní doby, na dovolenou nebo na důchod.

Já jsem svůj smysl neobjevila během cesty do Santiaga, ale byl to počáteční krok, kterým se odstartoval úžasný proces poznání.

Po návratu jsem se odstěhovala na dva roky do Německa a pak už to šlo ráz na ráz. Cyklus terapii , om chantingy, Darshan u Sri Swami Vishwanandy, jeho Atma krija joga,Fen kineziologie a skrze učitele vedla má cesta až k mistrovi a Bohu. To jsou věci, které mě poslední dva roky formovaly a pomohly mi na mé cestě pochopit kdo jsem a kudy mám jít, aby můj život měl zase smysl.

Nebylo to vždycky snadné. Ale je to to nejlepší, co se mi kdy stalo a co mi otevřelo cestu k životu o kterém jsem si jen mohla nechat zdát.

A pak se zrodil nápad. Znova se vydám na cestu.

Uvažovala jsem o známých poutních místech jako cestě do Říma, Vatikánu či podobně a pak přišel ten nápad. Jdi odtud, kde máš spojení. Jdi z Německa kde sídlí Sri Swami Vishwananda. Je to jedinečný a plně realizovaný duchovní Mistr a Učitel pocházející z ostrova Mauritius, nyní sídlící v Německu.

Jeho misí je otevřít srdce lidstva a jeho hlavní zprávou je jednoduše „Prostě milujte“. Propojuje duchovní tradice Východu a Západu a umožňuje lidem přístup k velice osobnímu prožitku Božství. Jeho mezinárodní centrum je v jeho hlavním ašrámu Shree Peetha Nilaya poblíž Frankfurtu, v srdci Německa a Evropy.

„Šiřte lásku a pomáhejte ostatním. Spolupracujte, dělejte věci společně, vzájemně si pomáhejte a podporujte se – neplýtvejte svým časem, abyste soupeřili a bojovali navzájem mezi sebou. Nezabývejte se vzájemným srovnáváním a hodnocením. Bůh je ve vás všech, je v Mistrovi i v žákovi. Nikdo není vyšší, nebo nižší. Všichni jste součástí jediného Boha. Šiřte lásku a pomáhejte ostatním.“

Ano, on je můj mistr a jeho učení je mou cestou. Najednou mi dává smysl, že jsem se poslední dva roky učila německy a zároveň mi Německo přirostlo k srdci a tak to může být jako přechod z jednoho období do druhého a zároveň rozloučení s Německem.

Tohle bude má osobní, transfomační cesta. Završení jednoho cyklu a vstupu do druhého.

 Poslední týden v červnu tam strávím se svými přáteli týden a po skončení hodím opět batoh na záda a půjdu

Poprvé to bylo do světa.  Jako hloupý Honza jen s ranečkem na zádech jsem vyrazila za zkušeností.

Ale teď už je čas se z toho světa vrátit zpět domů. Protože jsem konečně pochopila, kde ten domov vlastně je, kam patřím a co mi dává smysl

Má cesta bude 700 km dlouhá a bude končit v Drážďanech, kde jsem žila poslední dva roky. Vyzvednu si tam své kolo, na kterém pak už do Prahy dojedu.

Vrátím se a budu se naplno věnovat tomu, co mi dává hluboký smysl.

Fen kineziologii

Dostala jsem nástroj, který pomáhá odstraňovat blokující programy v hlavě, které nám brání žít spokojený a naplněný život. Tím nástojem je FENkineziologie a já s pokorou přijala roli průvodce. Roli kinezioložky Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře