Nikdy jsem nebyla obyčejná holka. Vždycky se mnou bylo něco jinak. Vážně jsem se snažila být jako ostatní, ale nešlo to. Být jiná jsem nechtěla, ale být jako ostatní jsem neuměla. A tak jsem dlouho bojovala sama se sebou a tím i s okolním světem. 

Bylo se mnou něco jinak než s ostatními nejenom proto, že jsem měla jinou orientaci. Cítila jsem se jako chyba. Vada. Porucha. Bylo to pro mě nevhodné a nepřijatelné. Trvalo mi než jsem o svých pocitech dokázala mluvit. Nikdy jsem se s tím ale nevyrovnala, i když jsem tvrdila, že ano. Nezapadala jsem do ženského kolektivu. Necítila jsem, že tam patřím. Nezapadala jsem ani do toho mužského. Mužů jsem se bála. Jediná komunita, která mě přijala a kde jsem se cítila, že můžu být sama sebou, byla ta homosexuální. 

Ztvrdla jsem. Život pro mě byl boj. Všechno jsem si musela vybojovat. Buď jsem musela obhajovat, kdo jsem. Nebo jsem se musela bát, že se to prozradí. Neustále jsem se bála nepřijetí. Odsouzení. Pohrdání.

 

Měla jsem pocit, že s lidmi i se světem musím bojovat.

 

Byla jsem tvrdá a nepřístupná. Měla jsem úzkosti. Pocity méněcennosti. Časem jsem ztratila radost ze života. Vše mě přestalo bavit. Neviděla jsem v životě smysl. Toužila jsem po lásce, ale místo toho jsem znala jen bolest.

Měla jsem totálně zablokované ženství a lidé si mě pletli s klukem. Nenosila jsem žádné ženské oblečení a sukni jsem si oblékla jen z donucení. Necítila jsem se jako kluk, ale necítila jsem se ani jako žena. Nevěděla jsem, kdo jsem.

Začala jsem cestovat což mi trochu pomohlo. Zjistila jsem, že když se člověk vydá do světa, rozšíří se mu trochu jeho omezená mysl. Získá větší sebevědomí, protože se naučí spoustu věcí řešit sám. Byl to dobrý způsob, jak na chvíli uniknout a získat nadhled, ale nebylo to řešení mých problémů. To přišlo až později, když jsem se konečně rozhodla, že převezmu zodpovědnost za svůj život. Přestanu se vymlouvat na všechny okolo. Přestanu ukazovat prstem. Přestanu se litovat a konečně si přiznám, že mám problém a ten problém je můj. Ne světa.

Vydala jsem se na nejdelší cestu v mém životě. Dovnitř sebe. Učila jsem se pracovat s emocemi. Učila jsem se pracovat se svou myslí. Učila jsem se rozeznávat, kdo to ve mně mluví. Komu ty hlasy patří. Komu můžu věřit a komu ne. Učila jsem se pracovat s dechem. Se svým tělem. Učila jsem se napojit na svou vnitřní moudrost. Učila jsem se meditovat. Učila jsem se důvěřovat a učila jsem se znova napojit na své pocity. Učila jsem se rozpustit svou bolest a znova cítit lásku. 

Má cesta k sobě mě dovedla až k mistrovi a k Bohu. Přestala jsem kouřit cigarety, pít alkohol a jíst maso. Prošla jsem obrovskou osobní transformací.

2013


2019

Přestala jsem se světem bojovat, ale naopak se mi do života vrátila důvěra. Zjemnila jsem a odblokovala  jsem v sobě své zamrzlé ženství. 

Pochopila jsem, že Bůh je v každém z nás a že k nám mluví skrze naše srdce a že v srdci jsou ukryté všechny informace. Jsou to ty nepatrné bláhové pocity. Můžeme tomu říkat i intuice. To, že víme, co máme dělat. Někde tam hluboko to víme, ale neposloucháme to. Někde tam hluboko víme, co by nás udělalo šťastnými.

Ale ignorujeme to.

Stojí to práci. Stojí to odvahu. Stojí to rozhodnutí.A stojí to sílu.

Vím jak je to těžké... a proto jsem tu, abych Vám k důvěře vlastnímu srdci pomohla!

 

 

 

 

 

Jak poznat pravdu,

když iluze  je všude

věř mi

všechno krásné bude

lákají tě všechny bludné cesty

natahují ruce a zvou tě dál

komu ses to  zaprodala

klec už spadla, proč jsi jenom poslouchala

 

Hlasy v tvojí hlavě mučí tě a křičí.

Přitom jsou to oni, kteří tě tam vedli

Bože prosím,kde jsi,slyšíš mě?

Jak tě poznám, jak se na té cestě k tobě neztratit?

 

---nezbláznit---

 

Bože prosím dej mi poznat tebe

ne falešné hrdiny a spasitele

prostě miluj, je to takto snadné?

ach můj bože,mám jen tebe

tebe,mého spasitele

 

já tě ale vůbec neznám

nevím kdo jsi a kde tě hledat

ztracená už zase ve tmě

na kolenou prosím - veď mě

 

Moje milá, vždyt já k tobě mluvím v každé chvíli

hlasy v tvojí hlavě tě zas pomýlily

Venku pravdu nenajdeš

jen tvé  srdce pozná lež

Tak mu věř