Když na sobě začne člověk pracovat

Člověk musí trpět tak dlouho, dokud sám chce. Nevěříte, že je to tak jednoduché? Zlehčuju?

Budou se stále a stále dokola opakovat ty samé příběhy a ty samé problémy, dokud se jednoho dne člověk nerozhodne, že s tím něco udělá.

Rozhodla jsem se, že musím radikálně změnit směr, kterým jdu. Jenže jsem úplně jaksi netušila, který to vlastně bude.  A taky jsem věděla, že uvnitř sebe mám nezpracované věci, které jsem vytlačila do podvědomí, ale oni stále ovlivňují mou realitu a proto jsem se  rozhodla, že se do těch hloubek ponořím a vytáhnu to všechno ven. Stejně jako puchýř plný hnisu, který je třeba propíchnout, aby se bolest uvolnila.

O tom, jestli  budete dál trpět nebo ne. Jestli necháte programy ve vaší hlavě, aby Vás ničily. Nebo jestli je rozeberete na malé kousíčky a vytrháte plevel ze své hlavy. Jestli v sobě naleznete odvahu přestat obviňovat ze svého neštěstí okolí a převezmete plnou odpovědnost za to, co se Vám děje, rozhodujete pouze Vy!

Najít v sobě odvahu  podívat se pravdě do očí většinu lidí děsí. Ono to dost často totiž hodně bolí. A proto je snadnější utéct.  K alkoholu, k cigaretám, k drogám nebo si vytvořit svou vlastní bublinu, do které nikoho jiného nepustím. Je to bezpečné… Ale nevede to ke štěstí…

Převzít plnou odpovědnost za to, co se Vám děje, znamená přiznat si, že jste to pouze vy, kdo je zdrojem svého neštěstí. Že za to nemůže vláda, soused, partner ani kamarád. Může za to pouze a jen vaše hlava a to, co se v ní děje.

Mysl je totiž jako pes. Musí se cvičit a občas být na vodítku a pod kontrolou. Jinak může kde co rozkousat, počůrt či pokousat.

Jak těžké pro mě bylo slyšet a vidět pravdu, kterou mi ukazuje Natálie Thotová www.denik-nataliethotove.cz  během cyklu terapie hrou, kterého se účastním. Říká se, že když je žák připraven, učitel se objeví. A já jsem moc vděčná za tuto učitelku.

Když na sobě člověk začne pracovat, začnou se dít zvláštní věci. Začne zvědomovat to, co dříve dělal automaticky a přišlo mu to normální. Začne zkoumat, co jí, co pije, s kým se baví a na co myslí a co cítí, když to dělá.

Práce na sobě neznamená jednou za půl roku jít na víkendový seminář nebo se vypovídat u psychologa a tvrdit, že ze sebou něco dělám. Znamená to denní práci. Se svou myslí a se svým dechem. S nápravou své životosprávy a se zkoumáním toho, co dělám.

Vyžaduje to disciplínu. A tvrdou práci. A také tvrdé rozhodnutí.  Že se chci změnit. Ne kvůli někomu jinému, ale kvůli sobě. Kvůli svému štěstí. Jenže většina lidí si ve svém utrpení libují.

Jakmile otevřete oči a srdce, postupně  přestanete být lhostejní k utrpení zvířat. Začnete si uvědomovat, že nechcete otupovat svůj mozek alkoholem a své plíce cigaretami. Začnete vědomě vidět, co děláte a začnete zkoumat, proč to děláte a hledat způsob, jak s tím přestat. Je to dlouhý proces a neděje se to přes noc.

Můj proces začal po příjezdu ze Santiaga. Každý den pracuju na přijetí více světla a lásky do svého života a během tohoto procesu přichází přirozená potřeba přestat jíst maso a přestat pít alkohol.

Snažím se nepít alkohol a při setkáních s přáteli dochází k velkým údivům a přemlouvání – „dej si s námi aspoň jedno pivo“, „je přece slušnost, když jsi na oslavě, tak piješ“ „my jsme ti objednali panáka, tak ho vypij“ „na, dej si cigaretu, i když už nekouříš “

Jsou plní strachu. Nechtějí čelit tomu, že někdo vystupuje z oparu toho, co považujeme za normální. Takového člověka je třeba stáhnout zpět, aby se nikdo nemusel dívat na to, proč to vlastně dělá. Snadnější je totiž žít v nevědomosti. Nevědomost ale znamená utrpení.

Vždycky jsem obdivovala vegetariany, vegany i abstinenty, ale měla jsem pocit, že se museli něčeho vzdát. A to je ten zásadní problém. Nikdo se nechce vzdát potěšení, které mu chuť masa, cigaret a alkoholu nabízí. Pravda je ale taková, že je to jen program mysli, který Vám to nalhává. Je to totiž přesně naopak. Člověk jenom získá.

Problém je ten, že když člověk přestane kouřit, zapomene na  to, jak těžké to bylo rozhodnutí a jak dlouho mu to trvalo a  začne napadat kuřáky. Když se člověk stane vegetarián, zapomene na to, že to byl dlouhý proces a že se musel potýkat se spoustou strachu a musel se hodně učit a být disciplinovaný a začne napadat ty, co jedí maso. Když člověk přestane pít alkohol, zapomene na to, že ho k tomu něco vedlo a že má za sebou dlouhou historii opilství a začne pohrdat těmi, co alkohol pijí. Dává všem najevo, že je něco víc. A tak vzniká tlak a jedna skupina bojuje s druhou.

Vegetariáni ukazují agresivním způsobem utrpení zvířat a ukazují prstem na masožravce. Vidíš? Ty jsi vrah a způsobuješ utrpení, což vede tak akorát k většímu odporu a zavření očí toho, kdo maso jí. Nikdo si nepřeje, aby zvířata trpěla. Lidé je milují, i když je jedí. To je těžké pro vegetariána přijmout.

Já tomu rozumím. Jakmile totiž něco uvidíte a zvědomíte, je těžké pochopit, že to jiný nevidí nebo vidět nechce. Tak mu to je třeba ukázat, že? Stále ale věřím, že existují lepší způsoby.

Být abstinentem pro lidi znamená vzdát se potěšení z alkoholu. Pravda je ale taková, že od doby, co se snažím  nepít alkohol, cítím se mnohem lépe. Musela jsem překonat spoustu svých strachů, přečíst pár knížek a změnit své myšlení. Není to snadná cesta. Ale nakonec vede k vyrovnanému postoji k životu a mnohem více radosti, ke které nepotřebujete nic, co musíte koupit a co Vás ničí. Je to pocit svobody.

Když přestanete kouřit, ve skutečnosti se nevzdáváte potěšení. Nic neztrácíte. Naopak získáte opět a znova pocit svobody a zdravé tělo.

Když přestanete jíst maso, začnete jíst mnohem více zeleniny a ovoce. Zlepší se Vám trávení. Zlepší se Vám pleť.  Začnete objevovat a zkoušet nové recepty. Objevovat nové chutě. A začnete si uvědomovat, kolik nového díky tomu získáváte. Že jste se zbavili pouze něčeho, co vás celý život vlastně jen zatěžovalo.

Vím ale také, že než člověk k takovým rozhodnutím dospěje, musí projít dlouhou cestou. Utrpení, útěky, bolestmi a strachy. A že to není snadný přechod.  Znám to. Chce to čas. A proto je toto má prosba a volání k zamyšlení. Nechme každému svůj vlastní čas a respektujme se navzájem. Nikomu nic nevnucujme, když to nechce. Možná ještě není pevný ve svém rozhodnutí a potřebuje podporu. A také nikomu nic neberme, když to ještě potřebuje. Jsem přesvědčena, že ke změně dochází jen prostřednictvím světla, lásky a pochopení.

A proto dejme lásku, světlo a pochopení těm, kdo ještě chtějí dále setrvat v utrpení. Neukazujme jim jak všechno dělají špatně. Ukažme jim spíš, jak nám je dobře a že i jim může být, když budou chtít.

Já ve svém životě dělám radikální změny. Zůstali jen ti, kteří to co dávám, umí také nabídnout. Zůstalo jen to, co mě dělá vyrovnanější, šťastnější a klidnější. A k tomu cigarety, alkohol a maso už nepatří.

Stále ale věřím, že tou nejlepší změnou jakou můžeme v životě vidět, jsme my samy….

 

Dostala jsem nástroj, který pomáhá odstraňovat blokující programy v hlavě, které nám brání žít spokojený a naplněný život. Tím nástojem je FENkineziologie a já s pokorou přijala roli průvodce. Roli kinezioložky Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře