Definice v našem životě

Když lidi neznáme, hledáme jejich definice, abychom nepřišli k úrazu. Abychom si mohli myslet, že je alespoň trochu známe a filtrovat je. Mít opatrnější přístup podle toho jestli naše vzájemné definice k sobě sedí nebo ne. Jaké jsi znamení? Ptáme se. Sedí mé s tvým dohromady? Nikdo tomu nevěří, ale pak si stejně řekne „ach ne, ty jsi ryba, tak to budou samé problémy“

Ukazujeme prstem. Ty jsi lesba, ty jsi gay, ty jsi hetero, ty jsi černy, ty jsi bílý, ty jsi divná a ty jsi normální. A opovažte se to mezi sebou míchat. Pak v tom bude chaos. Se škatulkami se cítíme v bezpečí.

Když ale zjistíte, že můžete být kdokoliv chcete. Začnete pracovat na tom, abyste sami sebe takové chápali, přijímali a hlavně milovali. Budete zákonitě to samé cítit k lidem okolo. Přestanete lidem kolem tak moc nedůvěřovat. Ztratíte potřebu s nimi bojovat. Bojovat za tu svou škatulku.

Přes všechny ty definice a filtry člověk totiž přestane vnímat srdcem. To naše mysl a ego potřebuje škatulku, která vás někam zařadí. Ty jsi taková a maková. Razítko na čelo, podle které tě můžeme idetifikovat at víme, co od tebe čekat. Kdybysme ale raději se zcela otevřeným srdcem jen vnímali, ušetřili bysme si spoustu trápení.

Jsou sice vlastnosti, které mám společné s jinými vodnáři, manifestátory, homosexuály, heterosexuály i bisexuály,ale já vím, že mohu být jakákoliv chci být. Že umím změnit jak jednám a dokonce i co cítím, takže se definuju sama. Tím jak žiju, co mě v životě potkává.

Protože když pořádně vnímáme, vidíme a cítíme. Všechno je jasné.

Události posledních dní, týdnů až měsíců mě naučily nacítit a navnímat si věci, které jsou daleko za všemi definicemi. Poznávala jsem různé lidi, kteří byli neidentifikovatelní. Já se totiž stala také neidentifikovatelnou.

Začala jsem děsit své přátele, protože jsem najednou nezapadala do škatulky do které jsem byla celý život zařazená. V jejich očích jsem byla divná. Nezařaditelná. Jakmile to nešlo definovat, vyvolávalo to strach. „Máš být v naší škatulce.“ Cítila jsem jejich tlak. Ale já byla otevřená všemu a už se nechtěla definovat tím, kým si lidé i já mysleli, že jsem.

Na mé cestě se objevil kluk, který hodně mluvil a mě tím jak mluvil, okouzlil. Ale když jsem začala mluvit já, vůbec jsme se nepotkávali. Každý jsme si navzájem vysvětlovali svojí vlastní definici toho či tamtoho až se to nejdůležitější kamsi vytratilo. Láska? Potřebuje být láska definovaná?

Láska se cítí. Nejsou k ní třeba žádné slova. Je dokonce i jedno jestli cítíme lásku k ženě nebo muži. Když je tam láska, tak to dohromady tak nějak celé dává smysl. Co říká moje srdce? Ptala jsem se sama sebe a ono mi odpovědělo“ Já tohohle kluka vůbec nezajímám“. on měl rád jen představu o sobě, kterou si vytvořil definicemi a když jsem mu jeho definice začala brát, přestalo se mu to líbit. Museli jsme se rozloučit. Láska tam nebyla.

Možná že někdy nešikovně mluvím, možná že někdy něco pěkně pokazím, ale když se máme s tím druhým rádi a je jedno jestli jsme partneři nebo kamarádi. Když odstraníme všechny ty definice, ty pocity a ty myšlenky o tom jaký kdo je a jak se kdo chová, které jsou stejně jen naše a nemají s tím druhým nic moc společného, a zeptáme se jen, co cítím? Vždy musí být odpovědí láska a ta nám pomůže všechny rozdílnosti překonat.

A jestli tam není láska, tak nemá cenu pokračovat. Jinak jsem jen ve hře ega, ve hře dramat a porovnávání sil. A jestli tu hru nechceme hrát dál, pak je čas se s respektem a úctou rozloučit.


Byla jsem z toho vyčerpaná, než mi to vše došlo.

Pak mi ale vstoupila do života žena, která mi vše vysvětlila a ukázala.


Ukázala mi jaký je rozdíl mezi tím, když někdo jen mluví a mezi tím když vás má někdo skutečně rád. Ukázala mi, co to znamená láska. Ale nepoužila k tomu žádnou definici. Naopak mi všechny ty moje vzala.

A tak jsem se přestala definovat definicemi.

Zůstala jen láska. Nepotřebujeme definice, protože když s lidmi jednáme z pozice lásky, tak je jedno kdo jsou, kdy se narodili, koho milují, jací jsou. Prostě je milujeme bezmezně jako sebe. Ať je ostatní definují jakkoli.

Je to tak jednoduché, ale my to pořád děláme tak složité 🙂

Dostala jsem nástroj, který pomáhá odstraňovat blokující programy v hlavě, které nám brání žít spokojený a naplněný život. Tím nástojem je FENkineziologie a já s pokorou přijala roli průvodce. Roli kinezioložky Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře